
Sebapoškodzovanie
Režem sa..mám 13 rokov. Asi odvtedy čo ma šikanovanie v škole už úplne zničilo..porezala som sa. Bol to..taký..neopísateľný krátky bolestivý pocit..ale zároveň taká úľava. Akoby som mala aspoň chvíľku dobrý pocit a akoby všetky problémy odtiekli s krvou. Potom znova a znova. To boli jediné krásne pocity. Vždy som v škole čakala len na to, kedy sa reznem. Keď prídem domov a znova to urobím. Potom som to povedala kamarátke, tá mi povedala všetky riziká, že môžem chytiť infekciu..zomrieť..inak mi už nevedela pomôcť. Sk=usila som to..prestala som. Vydržala som asi týždeň..Lebo keď to nerobím tak je všetko temné a zlé..poraďte mi..neviem čo ďalej. Chcem prestať..no zatiaľ to nedokážem...režem sa takmer každý deň..

dám Vám jediné doporučení, svěřte se rodičům nebo nějakému blízkému dospělému. Doporučuji co nejdříve vyjednat rodinnou psychoterapii. Netuším, v jaké míře a kde se řežete, ale horší jsou u sebepoškozování problémy psychické (napětí, úzkost, obavy) než fyzické.
Rozhodně se někomu svěřte a kontaktujte buď psychologa nebo psychiatra. Nebojte se vybrat psychologa či psycholožku, který Vám bude vyhovovat. U podobných problémů je opravdu těžké se někomu svěřit, s někým o tom mluvit, proto je důležité, aby psycholog měl Vaši důvěru. Klidně se nechte doprovázet i svou kamarádkou.
Další postup bude hledat ne řešení řezání samotného, ale toho, co tím řezáním řešíte, co Vás k němu dohnalo, co zvyšuje Vaše napětí natolik, že Vás uvolní jen toto. Do doby, než se objednáte doporučuji experimentovat a hledat jakékoliv cesty, které Vás uvolní. Jiné než sebepoškozování.
Svěřte se někomu dospělému co nejdříve a napište mi prosím, že jste to dokázala. martin.zajic@bez.tize.cz
Díky a držím palce!