Možem za jej žiarlivosť!
S mojou priatelkou, sme spolu uz 4 roky. Hrozne ju milujem ale stala sa blba vec. Moja priatelka ziarlila na moju minulost a zo zaciatku vztahu som sa citil na koni ako vela neistych ludi. Tym ze som sa spraval ako uplny debil, splodil som v priatelke ziarlivost. Zacali roky hádok, tieto hadky escalovali v jej obsesiu a nebola schopna si vychutnat absolutne nic. Ja som sa zmenil, niesom idiot, milujem ju a ona miluje mna. Lenze ona bojovala s tou obsesiu uz 4 roky a bolo to horsie a tak sa uchylila k poslednej moznosti. Podviedla ma. Povedala mi to, nezatlkala to, priznala sa. Povedala mi vsetko. Co sa tyka tej nevery, nedoslo ani k sexu len k takym tym veciam okolo. Viem, ze by sa mi priznala. Ja som ju racionalna pochopil lenze rovnako ako ona, nedokazem sa s tym vyrovnat. Napada ma to prakticky stale, zehla mi, slo o jednorazovku a priznala sa. Citim sa mizerne a mam pocit, ze si ten pocit dost zasluzim. Ona mi navrhla, ze sa mam aj ja s niekym dohodnut, vyrovnat to a vratit sa k nej aby sme mohli zacat odznova. Ja to ale niesom schopny urobit. Bojim sa ,ze to aj u mna prerastie v obsesiu, budem jej to vycitat a rozhadame sa. Viete ona pre mna nieje len tak niekto. Od kedy ju poznam, znamenala pre mna dost. Je medzi nami chemie a po styroch rokoch sa to nezmenilo. Bola s nou zabava, bolo mi s nou dobre ale teraz sa neviem s tym vyrovnat. Povedal som jej, ze jej odpustam. Povedala mi, ze sa jej to hnusilo, povedala mi, ze si ma ceni este viac ako predtym, lebo muzi sa jej zhnusili a ma rada iba mna. Navrhla mi tu neveru aby som " dorovnal neferovost". Lenze, viem, ze jedny dvere otvaraju druhe dvere. Zo zaciatku vztehu aby som to specifikoval, som jej dal pocitit, ze uz som mal za sebou vztah. Lenze ten vztah pre mna neznamenal nic. Ked ste neisty, vezmete co pride. Myslel som si, ze ked budem frajer, tak bude mat pocit, ze som ten " zly chlapec". Aby ste ma pochopili, nepodvadzal som ju nikdy. Akurat som si myslel, ze ked budem takyto, neopusti ma. Neopustila ale tym som zrodil jej obsesiu, cez tri roky som sa s nou hadal. Nechcel som aby mi pripominala byvalu, lebo som sa za nu hanbil a bol som tak nastvany. S byvalou som sa nekontatkoval a ani sme neostali kamarati. Chcel som len moju sucasnu priatelku. Chcem sa spytat, mam pristupit na jej radu? Mam to spravit? Lenze ja neveru nemam v povahe, som skôr monogamny clovek a moja priatelka tiez. Spravilo to preto aby uz zabranila tej obsesii. Ked to tak citate, asi mate pocit, ze som s tym vyrovnany. Ale ako vsetci vieme, srdce a rozum su rozdiel. Milujem ju a zranilo ma co mi spravila. A nechcem do vztahu dostat dalsi hnus. Mozno by som mal sklopit usi, zavriet oci a pretrpiet to. Prosim o radu.
Mgr.Zajic [Psycholog] moc Vám nerozumím. Přítelkyně Vám navrhla, abyste jí byl nevěrný? Jde o princip: Šlápla jsem ti na nohu, šlápni mi na mojí a bude všechno krásnější? Obávám se, že fyzika se svými mechanickými zákony ve vztazích nefunguje. Zatížit poměrně vypjatý vztah (uvádíte, že se 3 roky ze 4 hádáte) může přinést jedině další komplikace.
To, kdo může za žárlivost a čím, není zcela důležité. Mnohem významnější je to, jak ze situace ven. I pokud se domníváte, že jste svým chováním před 4 lety vyvolal v přítelkyni nejistotu, je vhodné si z toho vzít především ponaučení, jak se chovat dnes.
Promluvte si s přítelkyní o tom, jak zvýšit vaši vzájemnou důvěru a možná i její vlastní sebedůvěru. To jsou faktory, které žárlivost přímo ovlivňují.
Možná by bylo dobré navštívit manželského psychologa, pokud máte zájem o udržení vztahu. Z Vámi uvedených skutečností mne však napadá otázka, zda jste opravdu ochotni vztah udržovat i za cenu takového nervového napětí. Někdy bohužel nedůvěra neruší vztah natolik, že ani "silná chemie" zkrátka nestačí. Někdy lidé pro samo válčení přehlédnou, že zisk již za tak nákladnou válku nestojí.
Hodně štěstí.