Psychika v puberte
Pekný deň,
mám 14 rokov a trápia ma už asi pol roka depresie,úzkosti. CHodil som k psychologičke, dokonca ma poslala aj na jednu návštevu u psychiatričky ani jedna z nich nepoznamenala , že mi niečo je..Proste , že je všetko v poriadku : Návštevu u psychológa som prerušil , veľmi mi nepomáhala.. Psychiatrička mi chcela predpísať antideprsíva ale ja som to odmietol nikdy by som tie lieky nedal do úst.. Ja sa iba stále nemôžem dostať z myšlienky či nesiom neako psychicky chorý mňa ta to mienka zhadzuje úplne na dno.. Nikdy som sa nesprával takto proste komunikácia nulová,spoločnosti sa viacmenej vyhýbam..Možno by ma to ani nenapdlo keby sme nemali v rodine no aj keď pre mňa vzdialenej- mamina sesternica- Ona je dusevne chorá a ja som ju videl ako to vystrája... Ale veľmi som to neriešil.. Ani neviem ako sa to tak všetko nakopilo.. Mám milujúcu rodinu , bez problémový život..A takto si ho zneprijemňujem .. Ta mamina sesternica predsa mala z čoho "zošalieť" v mladom veku jej zomrela mama v tom mala ešte popôrodný šok.. Proste viem že toto vonkoncom nemá zaujímať 14 ročného chlapca ale ja sa stále nemôžem zbaviť tých mojich pocitov takých čudných.. No neviem možno sa nadtým budem iba smiať,ale teraz to je pre mňa dosť veľký problém okrem toho som veľmi náladový..Ja by som sa iba chel opýtať že čoto vlastne je? Puberta? alebo nejaká psychická vada? ďakujem ..
Mgr.Zajic [Psycholog] v pubertě se lidské tělo výrazně proměňuje, mění se hormonální nastavení, spousta pocitů je neznámých, nových. To, že Vás přepadají podobné pocity nejistoty a přemýšlení nad sebou samým, je tedy normální.
Přemýšlím nad tím, co jste od psycholožky čekal a proč se toho nedařilo dosáhnout. Nalézt psychologa, který člověku vyhovuje, není tak jednoduché, jak se někdy může zdát. Jsou tedy i jiní psychologové a psycholožky, zkuste najít jiného.
To, že odmítáte medikaci od psychiatričky příliš nechápu. Co bylo důvodem, že jste za ní vlastně šel? Ač jsem psycholog, nikoliv psychiatr, přínos psychofarmak bych nepodceňoval a pokud Vám lékařka navrhla medikaci jako možnou podporu, z podstaty bych to neodmítal.
Vaše obavy z duševní poruchy na Vás mají, zdá se, velký vliv. Co by se vlastně změnilo, kdyby Vám někdo řekl, že nejste duševně zdráv? Změnilo by se něco? Byl byste někým jiným? Cítil byste se jinak? Proč to nikdo neřekl ačkoliv jste navštívil psycholožku a psychiatričku?
Tedy: Pokud přetrvají Vaše obavy z duševní poruchy a budou Vás omezovat (kontakt s přáteli), zkuste najít jiného psychologa či psycholožku, ale zároveň nechte terapii čas. Máloco se vyřeší jedním či dvěma sezeními. Zkuste zkrátka najít takového odborníka, kterému budete plně důvěřovat. Ať v tom, že děláte pokroky, nebo v tom, že přechodná medikace má smysl.
Hodně štěstí.