Trápení ve vztahu
Dobrý den,
nevím zda-li to jsem patří či nikoliv, proto se předem omlouvám, jelikož jsou mnohem závažnější věci na řešení než ty moje. Přesto bych ráda uvítala jakoukoliv radu, názor na můj příběh. Je mi 23let. Před pár měsíci po dlouhodobém vztahu se semnou rozešel můj přítel, má spřízněná duše, s kterým jsem již žila nějaký rok a zároveň s ním plánovala budoucnost, upřímně s rozchodem se ještě zcela nemůžu vyrovnat, jelikož to byl opravdu moc hezký vztah a toho špatného opravdu tolik nebylo. O to horší pro mě je, že má již přítelkyni, ,,naší bývalou,,kamarádku. Zůstali jsme spolu však v kontaktu již jako kamarádi. ..Já začala chodit (dřív než bývalý), ač to vím, že to bylo brzy se svým spolužákem-kamarádem. Táhlo nás to k sobě a tak to prostě vyplynulo. Nebrala jsem to jako nějakou nálepku, abych nebyla sama. Znali jsme se již dříve a určité sympatie tam byly. Nechala jsem tomu tedy volný průběh. Ted to bude 5měs. co budeme spolu, vídáme se jednou za týden kvůli nedostatku z jeho strany času a poté až budeme ve škole, tak opět času bude pomálu. Problém je u mě ten, že přiznávám mám tendenci porovnávat, snažím se smířit s tím, že není tolik vůči slečně empatický, potřebovala bych více komunikovat přes zprávy sním, ale on na to není, spíše věci říká osobně (což bych měla být radši, ale tím že se vidíme málo, tak mi to chybí), málo kdy napíše jak se mám, co dělám, trochu mi i zamrzelo to, že jako chlap by mi mohl vzít třeba i tašku a ne, abych se sní tahala, stalo se to jednou, možná měl v tu chvíli jiné starosti, jelikož měl pár dní před zkouškami, ale přesto... Tohle jsou pro mě nové věci, nevidím vše přes růžové brýle, prostě vidím již chyby co mě ,, provokují,, a nemůžu se s tím vyrovnat. Ve vztahu jsem komunikativní a nemám problém říci, když se mi něco nelíbí ač tedy opatrně, bohužel přítel si to vyslechne, ale zlepšení moc nevidím. Přemýšlím a moc mě to mrzí, o tom zda-li on je pro mě ten pravý, zatím nepociťuji spřízněnost, ale cítím a vím že ho miluji. Má semnou svatou trpělivost a je vidět na něm, že mě také miluje. Snažím se tomu dát čas, jelikož se opravdu teď málo vidíme a je třeba abychom se poznali lépe. Ale mám v sobě takový zmatek, že není den kdy se netrápím. Jsem už až moc přecitlivělá. Bojím se že udělám nějakou chybu, které budu litovat (myslím tím rozchod). Mám pocit, ač mám oporu v rodině, že jsem sama. Nemám přátele, s kterýma bych někam vyrazila se pobavit a ti co jsou tak bohužel nás dělí dálka. Snažím se věnovat svým koníčkům, ale nemám už ani moc energie a elánu do života. Vím připadám si jako puberťačka, v životě jsou mnohem horší věci a já bych si měla vážit toho co mám. Své chyby a špatné vlastnosti si uvědomuji. Snažím se pozitivně myslet a přestat mít strach a trápit se v novém vztahu, ale moc mi to nejde. Proto bych byla ráda za jakoukoliv reakci či rady, názory jakou cestou se mám ubírat. Zdali opravdu tomu mám nechat čas? Moc děkuji za váš čas a přeji vám hezký zbytek dne.
Mgr.Zajic [Psycholog] trochu jsem se ztratil v časových horizontech. S bývalým přítelem jste byla několik let. Pak jste se rozešli, vy jste si našla nového partnera a on partnerku, nyní jste cca 5 měsíců od rozchodu?
Na Vaší situaci vidím spoustu míst, na kterých by se dalo zapracovat. Uvádíte, že žijete daleko od rodiny i od přátel. To samo o sobě může mít na Vaši spokojenost velký vliv, dalo by se to nějak změnit? Bylo by možné najít si nějaké přátele tam, kde nyní pobýváte?
Vztah, který popisujete nedokáži srovnat s tím předešlým. Je to vůbec možné? Má smysl porovnávat něco, co je v minulosti s tím, co právě prožíváme? Kdybych Vám řekl, že tento vztah je lepší, nebo horší, jaký by to na Vás mělo vliv? Chápu, že je těžké hodit za hlavu minulé zkušenosti a očekávání, ale jde o to, že minulý vztah žije zkrátka ve vzpomínkách a to ho poněkud odlišuje.
Zkuste oba vztahy neporovnávat, ale zaměřte se na to, jak být v tom současném spokojenější. Zkrátka si s partnerem promluvte, co byste chtěli oba zlepšit. Třeba je zvyklý nechávat tašky nosit ženu, protože mu poslední přítelkyně vyčetla, že ji nenechává dost samostatnosti. Čím více si toho vyjasníte, tím snadněji budete směřovat k větší spokojenosti. Až poté, co se Vám bude zdát, že vylepšování vztahu nikam nevede, nebo že je příliš vyčerpávající přemýšlejte o dalším řešení.
Věřím, že se brzy budete cítit lépe!
Hodně štěstí.