Chronická žárlivost,deprese a nízké sebevědomí
Dobrý den.
Obracím se na vás s problémem, který mne a mého přítele trápí již skoro rok. Začínalo to postupně, kdy mi vadilo, když si přítel povídal s nějakou holkou a skončilo to u toho, že mi vadilo když se koukal na film kde hraje nějaká herečka, nemůže vidět plakát s hezkou ženou, nemůžeme jít do akvaparku ani normálně po ulici aniž bych mu nevyčítala že se na někoho podíval, i když vím, že ve skutečnosti se ani nepodíval. Neustále mi opakoval, že situaci zvládneme spolu a byl ze začátku opravdu hrozně trpělivý, zvládal mé těžké stavy, neustále mě přesvědčoval o tom, že jsem pro něho jenom já a také že jsem krásná jen já pro něj. Nevím proč nedokážu mu uvěřit, protože ke všemu mám neskutečně malé sebevědomí, neustále se ponižuji v ničem si nevěřím a mám pocit, že jsem ta nejvíc ošklivá. Nyní už přítel situaci také moc nezvládá, naprosto ho chápu, protože mu opravdu hodně ubližuji, jsem na něj hodně nepříjemná, zachází to až do hrozných situací, kdy mu vynadám, že se jel kouknout do obchodního centra, jen proto, že vím jaké jsou tam plakáty žen u obchodu podprsenek. Brečím opravdu každý den. Stala se se mě holka, která se utápí v sebelítosti a v ničem si nevěří. Mrzí mě každá blbost. Mám hrozné deprese a nedokážu je ovládnout. Ale je tu další problém. Bohužel jsem se nezmínila, že je mi teprve skoro 17. Asi si řeknete, že na takový věci mám čas a že vše přeháním. Ale s přítelem jsem už skoro 3 roky a bylo všechno tak krásný. Potřebuji už opravdu pomoc a také jsem se rozhodla mamince všechno říct, ale jakmile jsem začala své vyprávění, jak žárlím nezdravě pouze se mi vysmála.Nemám ani žádné kamarádky, nedokážu si je kvůli mé povaze najít nejde to a žiji v okruhu lidí, kde se ani moc nevyskytují. Chtěla bych pomoct od psychologa, ale problém je můj nízký věk. Kdyby totiž mamka věděla že chci k němu jít nikdy by mi to nedovolila. Chtěla bych tam jít sama bez jejího vědomí, ale to by se stejně asi dozvěděla. Už nevím, kde hledat pomoct s přítelem chci zůstat moc ho miluji, ale bez pomoci už to nezvládneme. Chci se jen zeptat, zda není nějaké možné cvičení, nebo něco, co by mi mohlo pomoct, alespoň trošku. Kazím si moc život ani koníčky nemám nic mě kvůli tomu nebaví, myslím jen na to co ted asi dělá přítel zda náhodou nekouká na televizi na nějakou modelku. Opravdu se moc trápím, mám z toho duvodu i fyzické problémy, bolí mě neustale hlava ze stresu, není mi dobře, nejím nemám ani chut.
Moc vám děkuji za odpověd .
Mgr.Zajic [Psycholog] myslím si, že by bylo vhodné, kdybyste to probrala s psychologem a začala věci pomalu, postupně měnit k lepšímu. To, že je Vám 17 nijak nebrání tomu, abyste psychologa navštěvovala bez souhlasu matky. Možná bude složitější najít vhodného psychologa, který nebude placený, a tedy Vám dostupný.
Netuším, z jaké oblasti Čech pocházíte, ale máte dvě možnosti, jak psychologa vyhledat: Nechte si některého terapeuta doporučit buď psychiatrem, nebo školním psychologem. Nebo některého vyhledejte sama. Existuje síť ambulantních psychoterapeutů placených státem či krajem (Střediska výchovné péče by měla nabízet i anonymní služby (mají ambulantní oddělení), manželské a rodinné poradny rovněž).
Své trápení můžete řešit jak s přítelem, tak bez něj, obojí by Vám mělo ulehčit. Co si vyberete je na Vás.
Netuším, proč by pro Vaši maminku bylo těžké pochopit, že si potřebujete některé věci probrat s psychologem. Možná i v případě, že by s tím nesouhlasila, by Vám v tom aktivně nebránila. Proč myslíte, že by to odmítla, kdybyste jí vysvětlila, proč o to stojíte?
Pokud se Vám nebude dařit někoho objevit, klidně mi napište a zkusíme něco vymyslet: martin.zajic@bez-tize.cz
Držím palce!