Negatívne myslenie a stres
Dobry den/vecer.
Mám 17 rokov.. dva mesiace pred vekom dospelosti. Neviem presne ako popisat svoj problem tak som to len nejak pozliepal.
Mam problem s rodicmi ohladom toho, ze sa im nepaci co robim a kam chodim... proste nic co robim.
Som slusny... nepijem,nefajcim..neflakam sa po diskotekach sedim doma na zadku. Raz za uhorsky rok som bol v krcme si zahrat karty s kamosmi.Pridem domov a uz len pocujem kde som zase bol a kde sa flakam,ze nemam co do krcmy chodit. Podotykm ze som tam bol cez den a nie v noci a bez toho aby som nieco pil.
Zas problem ked som bol v posilovni zase sa im to nepacilo. Ked sedim doma za pocitacom zase sa im to nepaci. Rodicia by len chceli aby som sedel vedla nich a ucil sa! Ale mna to nebavi a nebavi ma sa ucit... sa nedokazem nieco naucit..a mozem sa to ucit cely den.. ked sa aj ucim... stale mi mysel mysli na nieco ine.. a nie na ucivo cize sa nesustredim. Myslim len na blbosti o svojom zivote aky je hrozny.
Som uplne na roztresovany ci prejdem z anglictiny pri novom anglictinarovi
a ked hej...tak urcite nezmaturujem z anglictiny. Nejdem sa to naucit a ked sa nieco naucim dlho si to nepamätam.
Mam stresy ze ci spravim rocnikovy projekt...a co je pre mna vhodne spravit a ci to najdem na internete.
Ci mam ist robit autoskolu.
A do toho este ked si moj mozog zmysli ze chce mysliet nato aky som sam, ze si nedokazem najst dievca a ze nikdy ziadne mat nebudem. Nedokazem ist za dievcatom a povedat ahoj a rozpravat sa s nou. A je jedno ci sa mi paci alebo nie alebo ci ju poznam. Nerozpravam sa ani zo spoluziackou v triede.
No tak jedina rozumna vec co mi pride po tom vsetkom na rozum je len skok z mosta.
Tak isto mam strach z toho co si ludia o mne myslia. Kedze som skor uzatvoreny a tichy typ cloveka. Nerad chodim do neznamych priestorov kde je vela neznamych ludi.
Pomozete mi alebo mate navrh ako to zmenit prosim?
Mgr.Zajic [Psycholog] přijde mi, že příliš nevnímáte váhu svých rozhodnutí pro svůj život. Popisujete svůj pohled na svět, jako kdybyste se díval na divadlo, do kterého nemůžete zasahovat . Rodiče Vám nerozumějí, Váš mozek Vás neposlouchá, neustále něco nejde "nějaké ono nejde", nevíte, co je vhodné a co nikoliv.
Pokud opravdu chcete něco změnit, musíte především změnit svou pasivitu ve vlastním životě. Pokud budete čekat na rady, které Vaši situaci vyřeší, obávám se, že takové nejsou.
Zkuste se zamyslet nad tím, proč rodiče vlastně chtějí, abyste dělal jiné věci, než děláte teď? Můžete se s nimi shodnout na nějakých cílech? Například dostudovat, nebo na větší pohodě doma?
Co se týká učení, doporučuji si stanovit určitý řád a dodržovat ho. Dostatek spánku a odpočatost podporuje lepší pamatování a koncentraci. Když budete sedět nad knihou hodinu bez motivace, není možné, abyste si z ní pamatoval mnoho. Dělejte si přestávky a snažte se namotivovat, proniknout do témat, strukturovat látku.
To, že se v necelých 18 letech nedokážete zvednout a jít oslovit slečnu, je úplně normální. Zkuste začít menšími kroky. Zkuste se vídat s přáteli tam, kde jsou i kamarádky a začněte sbírat zkušenosti v komunikaci s dívkami. Tím stres z toho, že byste se s nějakou měl bavit sám, bude ustupovat.
Nechtějte všechno změnit hned, ale hned začněte měnit alespoň něco.
Hodně štěstí.