50306  10. 11. 2013 20:11:01 - Wendy712

Mám neustálé spory s otcem.

Dobrý večer,
už poměrně dlouhou dobu mě trápí spory s otcem. Je to věčné hádání na mou osobu. Letos v létě mě bylo 19 let a tímto jsem si začala po nevydařené nástavbě, hledat práci. Nejen kvůli sobě ale kvůli otcovi, který do mě věčně šil stím, že když se chci bavit tak si mám na to vydělat, to sním souhlasím že nic není zadarmo. Ale pokračovalo to víc a víc. Máme rodinný dům kde spodní část obývají rodiče a my tu horní se starším bratrem. Otec mi vyčítá vše, to že když příjdu z práce, nejdu si knim sednout dolů, a jdu si hned do pokoje kde jsem zavřená až do večera. Ale když už mě ktomu donutí jdu si kním sednout, a co řeší? Mé chování které vlastně ani špatné není, jak on považuje za nejhorší. Žádné drogy neberu, nepiju, nekradu nikomu peníze, nedělám jim nikde ostudu, pomůžu jim doma. Jenže tátovi na mě vadí vše, i tu nejmenší mnaličkost si na mě vyhlédne a šije do mě od rána do večera. Jsem kvůli tomu psychicky na dně. Jen co příjdu domů už po mě vystartuje, jen tak pro nic za nic. Příjde mi že si na mě něco léčí..něco co ho asi trápí, jinak si to ani neumím vynaložit. Jenže já se svou slabší povahou, kde se u každé maličkosti rozpláču na mě křičí ještě víc. Dokáže mě posadit do kolen. Vadilo mu že nepracuju, tak pracuju. Vadí mu že snima nejsem v obýváku, když knim příjdu vyžene mě do pokoje s brekem, protože na mě začne řvát kvůli ničemu. Máma je u všech našich hádek, a jen potichu sleduje co se bude dít dál. I když podvědomě ví, že už je toho moc, co táta vypustil z úst, stejně se mě nikdy nezastane, jakožto jedinou a mladší dceru. Velmi mě to trápí, že se z práce vracím domů, kde mě nečeká nic jiného než ukrutné hádky které se vždy ukončí brekem. To že mi v 19letech bude vykládat ať už vypadnu z domu, že bude všem jenom líp, to jsem vůbec nečekala. Jsem z toho velmi psychicky i fyzicky na dně, když nemáte nikoho než jen tu rodinu. Která tu pro Vás vždy byla a měla by být. Bohužel u nás to tak není.

Mgr.Vrankova   Mgr.Vrankova [Psycholog]
Dobrý deň Wendy.
Máte pravdu - spory s rodinou, to sú asi tie navačšie stresy v živote. Nikdy sa nedá nájsť jednotné odporúčanie ako takéto veci vyriešiť. Z toho, čo popisujete Váš otec nevyzerá moc zrelý na normálny rozhovor. Vydiskutovanie si sporov je totiž to prvé, čo by som odporučila - proste na rovinu čo vadí mne, čo tebe... No ak to nejde, lepšie je skúsiť si vytvoriť odstup od situácie. Cítim z Vás, že Vám veľmi záleží na rodine, osobitne na otcovej mienke, možno práve preto, že Vám podporu odopiera. Skúste sa prestať toľko na to sústrediť. Urobte si plán, ako preč z tohto prostredia, často sa vzťahy upravia vzdialenosťou - nemusí to znamenať úplné odstrihnutie sa. Nájdite si trebárs s kamarátkou podnájom, venujte sa viac záľubám a nejaký čas domov len volajte. Odstup Vám může vytvoriť nové, jasnejšie pohľay. Držím palce!

Komentáře uživatelů ...

Petra76
11. 11. 2013 14:01:41
Zdravím, ani nevíš, jak moc ti rozumím. Zvlášť tomu, že máma vše jen potichu sleduje. Asi je opravdu nejlepší odejít a vyčistit si hlavu. Já už to tak udělala 2x, přerušila s nimi kontakty a srovanala se do pohody. Jen jsem se pak nechala zase ukecat a vrátila se, jenže jsem zase byla ta nejhorší a fungovala jsem jako služka a hromosvod nálad své rozmazlené sestry a partnera matky. Teď už se nedám, zablokovala jsem tel. čísla a kontakt přes sociální síť, našla si práci u koní s bydlením /jde to ale i v hotelích jako recepční / a právě díky koním, nebo zvířatům vůbec, jsem se dala do kupy. Oni tě nesoudí, neposuzují, mají tě prostě rádi a navíc si tam člověk najde i fajn lidské kamarády, když se na něho rodina vyprdla. Přeju, abys našla sílu a konečně i pohodu a klid. Petra
Wendy712
11. 11. 2013 15:21:10
Zdravím tě PéŤo, jsem moc ráda že tyhle pocity se mnou někdo sdílí a někdo je taky zažil. Na světe není snad nic horšího když si nerozumím s rodinou. Převážně s tátou. Víš ono se to nahromaďuje čím dál víc, a je to pro mě až extrémní...Občas se mi honěj hlavou tak hnusný myšlenky, se tady na to vykašlat a měla bych klid. Nikdy jsem od něj nečekala, že by mě vlastní táta v 19 letech vyhazoval z domu, vlastně ani pro nic za nic, jen proto že si ke mě nenašel cestu. Žádný potíže mu nedělám, chodím do práce jako každý člověk, a všechno je mu málo. Není to tak dávno co jsme se chytli, opět jsem jen přišla do kuchyně, začal po mě vyjížděť že jsem nestačila říct ani ň. Ale co mi nejvíc vadí, že mě nikdy a vničem nepodpořil, už od základní školy když jsem chodila na x kroužků ho to nezajímalo. Šla jsem kvůli němu na nástavbu aby byl na mě pyšný kdyby ta maturita náhodou dopadla, spíše jsem se chtěla i vyrovnat bratrovi, který jí úspěšně složil, nechtěla jsem být jen nějaká so má učnák, chtěla jsem aby ALESPON JEDNOU BYL NA MĚ PYŠNÝ!! Jenže už od úplného začátku kdy jsem nastoupila se mi vysmíval a se svíma kamarádama se vsázel jak to tam dlouho vydržím, smál se mi do obličeje a ironicky říkal dávám ti tak měsíc, jsem zvědavej jak to tam dlouho vydržíš. I v těchto chvílích mě moc nepomohl. Bohužel učení mi nešlo a po ROCE jsem to vzdala. Bohužel neměl být na co pyšný. Dokáže dost urážet, možná mu to nepříjde nebo nevím, ale jednoho dne mi řekl at se na sebe podívám jak vypadám, že i máma vypadá líp než já at se sebou jdu něco dělat mám necelích 60 kilo a on se posmíval jak vypadám. Ani tohle mi na sebevědomí moc nepřidá. Byla jsem kvůli tomu u jedné psycholožky neboli léčitelky, ani to mi nepomohlo. Jsem z ného na dně. Furt mi vypráví dokola at se vystěhuju nejlépe do měsíce, že všem bude líp. Jenže sama nějakej pronájem opravdu neutáhnu. Je mi z toho všeho na nic.
Petra76
12. 11. 2013 12:16:43
Ahoj, jestli umíš alespoň trochu nějaký cizí jazyk, zkus se podívat po práci na recepci v hotelu, nebo klidně i jako pokojská, tam na tebe skrz prsty nikdo koukat nebude, protože dobrá a spolehlivá pokojská je pro hotel poklad. Poznáš nové lidi, na horách lidi spolu drží víc než ve městě, přijdeš do jiného prostředí a hlavně, nebudeš mít otce pořád na očích. Teď je před sezónou, tak to zkus. Většinou nabízí tu práci i s ubytováním /hlavně horské hotely/, i kdyby to bylo jen mezi směnami, a ty bys pak jela třeba na 2 dny domů a táta by nevychladl, ty už bys měla kam se vrátit a měla bys místo, kde bys měla prostor pro svůj život. Zkus pracovní portály a já ti budu držet pěsti pro štěstí :-) !

Nevěra Žárlivost Strach a Fobie Panická porucha Partnerské vztahy