Neumím se smířit se smrtí svého tatínka.

Dobrý den,
podle názvu jste jistě zjistili, jaký mám problém. Můj tatínek umřel před měsícem a já se s tím nějak neumím smířit. Je to pořád čerstvé. Vím, že se takové věci stávají pořád a nic s tím neuděláme, ale pociťuji, že to nějak nezvládám... Já sem se od rodiny odstěhovala, a začla žít jinde a své rodiče jsem navštěvova jednou měsíčně. S mamkou jsem byla každý den v kontaktu, ale s tátou ne, ale pokaždké když jsem k rodičům přijela, tatu jsem objala a povídali si s ním. Víte, jako jediná jsem s ním měla dobrý vztah, jelikož pil a choval se kolikrat agresivně a zle, tak to bráchu s mamkou omrzelo. Nějak s ním nekomunikovali a chovali se odměřeně..já se jim vlaastně ani nedivím, ale vždy mi to přišlo líto. A já sem byla vlastně ten člověk, kterého jediného tata jeste má.. že cejtil z mé strany, ze ho pořád miluju. Ikdyž jsme se viděli malo. A od té doby co umřel..si vyčítam, ze sem se mu věnovala málo, že jsem nezavolala..víc mu nedavala najevo, jak ho mam ráda. Já si k němu furt teď hledám cestu, abych s ním byla nějakým zpusobem v kontaktu.. ja mu píšu na starý facebook.. píšu mu tam, jak se mam, co delam, píšu mu tam novinky..a mam tak pocit, že pořád žije a že je se mnou. Já k němu dokonce i mluvím, když sem sama...mluvím si pro sebe..jen tak. Zdají se mi o něm dokonce i sny, že žije, že se vždy vrátí domů a je stále mezi námi. Já nevím, jeslti tohle je normální, ale už mě nebaví každý den brečet a trápit se tim, proto jsem se obrátila na Vás. Je tohle normálni? Je to normální způsob, jak se s tím člověk může smiřovat? Prosím poraďte a řekněte mi názor. Určitě pomůže. Děkuji moc..

Komentáře uživatelů ...