Nemám už chuť žiť
Zdravím Vás,
Tento príspevok píšem z mojej osobnej potreby podeliť sa o moje myšlienky s ľudmi ktorý už zažili môj stav alebo vedia pomócť. Mám 19 rokov a každým dňom strácam chuť žiť a pomýšľam na tým najhorším. Ide o to že mám strašne nízke sebavedomie (5 rokov bojujem s akné skúsil som už skoro všetko no bezvýsledne) a som veľmi málo komunikatívny (dokonca aj na rodinných stretnutiach som utiahnutý). Veci ktoré ma v minulosti bavili ma už nebavia. Mám len jedného kamaráta a to je môj brat...O dievčatách ani nehovorím ešte som nikdy žiadnu nemal (aj sa snažím ,kým si píšeme cez net tak je všetko ok no akonáhle idem s nejakou von viazne to pri komunikácií a už si potom nepíšeme tak to dopadlo vždy) Únik z reality som našiel v pc pri ktorom som zabil niekoľko rokov mladosti..Dokonca som na tom tak zle že ani do prázdneho obchodu nejdem aby na mne nebola pozornosť. Fakt už ma nebaví žiť ani budúcnosť si neviem predstaviť čo by som robil. Možno si poviete že som tragéd čo sa len sťažuje no ja sa naozaj snažím nájsť zmysel života no za posledné roky som ho neobjavil :( ĎAKUJEM tým čo si to prečítali až dokonca
Som toho presvedčenia, že každý človek na tomto svete má nejakú úlohu a pre niekoho je potrebný. niekto na to príde skôr, niekto neskôr, prečo je na tomto svete. Takže samovraždou sa len oberáte o takéto poznanie.
To čo opisujete mi príde ako riešiteľný problém. Vo svojej praxi som sa strela s veľa mladými mužmi, ktorí mali problém nájsť si priateľku, boli málo komunikatívni alebo mali sociálnu fóbiu. Vždy sa to psychoterapiou dalo vyriešiť. Jedného klienta si pamätám a už skončil aj vysokú školu a je veľmi úspešný vo svojej profesii a pritom nevedel pomaly ani bakalára dokončiť. Odporučila by som Vám preto vyhľadať psychoterapeuta a pomaličky riešiť Vaše problémy. Uvidíte, že to ide, aj priateľku si nájdete, to som presvedčená.
Komentáře uživatelů ...
Může se u vás jednat o depresi. Za toto onemocnění nemůžete a zbytečně vám kazí život. Vyhledejte odbornou pomoc a zase bude lépe uvidíte :)
Ahoj Lukas, ucim na gymnaziu a preto pri praci prichadzam do styku s chalanmi v tvojom veku. Ked sa ich pytam na to, co chcu v zivote dosiahnut, vacsinou dostanem odpoved, ze nic a ze nevedia. Niektorych dokonca aj castokrat sikanuju, napr. pre obezitu alebo sexualnu orientaciu. Ked sa rozpravame o ich problemoch, tak typicky su na vine spoluziaci, ktori ich nedokazu prijat a tolerovat. Myslim si, ze ani v tvojom pripade nie je na vine akne (ktore vdaka spravnej strave + aknecolor ti zmizne;)). Chyba ti to, aby ta mali radi a to je uplne prirodzene, vynutit sa ale neda. Jednemu svojmu ziakovi som poradil, aby bol k tym, co ho sikanuju laskavy, aby im pomahal s ulohami, doucoval ich atd. Odvtedy presiel mesiac a chalani si zacali z neho utahovat cim menej. Nehovorim, ze su najlepsi kamarati, ale uz nie je ich tercom. Nemusil kvoli tomu ani zmenit vzhlad, ani sa spravat ako oni, "iba" sa o nich uprimne zaujimat a spravat sa k nim tak, ako sam chcel aby sa k nemu spravali...a to napriek tomu, ze zo zaciatku sa k nemu spravali velmi zle. Skus to a ak nepojde, skus zmenit prostredie a ber to ako novu sancu! V prostredi, ktore ta prijme, zrazu pocitis, ze si uzitocny a zistis, ze si nasiel zmysel tvojho zivota. Drzim ti k tomu palce ;)
I já trpím depresemi a mám za sebou pár ošklivých epizod. Prvotní pomocí pro mne byla psychiatrička a léky,dalším krokem psychoterapie, na kterou docházím už dva roky. Nejvíce mi asi pomohla změna náhledu na svět i sebe sama. Neměla jsem se vůbec ráda a u nikoho jsem si nestanovila hranice. Mně osobně moc pomohlo pochopit, že se má hodnota jako osoby neodvíjí od lidí či čehokoli vnějšího, nýbrž ode mne samotné. Většina lidí je povrchních, zvlášť v dnešním na dokonalost orientovaném světě. Nedovol jim, aby tě ničily jiní lidé či okolnosti, ty jsi důležitější než jejich světový názor. Co mi také hodně pomáhá je , když si řeknu, že pokud se mi někdo vysmívá či mne nebere takovou, jaká jsem, tak to není přítel a mohu se na něj s klidem vykašlat a vůbec o nic nepřicházím. Nemusím je odsuzovat, mohu je dokonce i pochopit, ale nemusím je vítat ve svém srdci. Máš také jednu výhodu, která ale není tak zřejmá. Máš šanci najít ženu, která nebude povrchní do sebe zakoukaná panenka Barbie. Prostě nějakou normální holku.
A ještě dodatek.Toto není tvá povahová vlastnost a nejsi tragéd. Je to nemoc a věř mi, udržitelná. Přesně jako ti radí lidé přede mnou, jdi k lékaři nebo psychologovi.Poradí a pomůžou. Nemusíš se stydět o svých problémech hovořit, deprese nepatří k tomu nejhoršímu,čím se zabývají...
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]