Anorexie,ubližování..nevím jak dál.
Je toho tak mnoho. Trpím anorexií.Vím že je to špatné. Ale z nějakého důvodu nemůžu jíst. Nejde to. Když se najím, cítím se hrozně, chci zemřít, chci si ublížit. Dnes jsem si dorezala celé břicho. Zas. Cítím k sobě takový odpor, nenávist. Cítím se tak hrozně. Nenávidím se. Nevím vyjít z domu, stydím se za sebe, mám pocit, že se na mě každý dívá a hodnotí mě. Jsem jako klubko všech možných špatných pocitů, které každou chvíli vybuchne. Už to nevydržím. Všichni mě nenávidí.Ja všechny za to nenávidím. Dělám jen špatné věci, špatná rozhodnutí. Jsem úplně k ničemu. Nevím co mám dělat. Zabít se? Bojím se to udělat. Dále žít? I toho se bojím. Jsem úplně ztracená. Jen pláču, nevím se ani pořádně nadechnout. Mám strašný strach a ani nevím z čeho. Bojím se na sebe podívat, nenávidím můj obraz v zrcadle. Mám chuť si udělat něco hrozného. Ale nechci. Ani nevím co chci. Vůbec nevím co mám dělat. Mám 19, možná si řeknete co takové mladá dívka může vědět o životě. No můj život je jen pláč, smutek, nervy, nenávist, výčitky, lži, ubližování..už dál nemohu.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]