Mám obrovský pocit osamělosti...
psychickou, náladu, až si někdy přijdu doslova \"na dně\". Je to vyvoláváno takovým pocitem, že jsem velmi osamělý, že nemám nikoho kolem sebe, s kým bych si mohl o všem povídat, nebo se s ním mazlit, nebo prostě cokoli co vás jen napadne. Pár takových lidí jsem poznal, a jsou to velmi hodní fajn a milí lidé mého věku či výše, bohužel problém je ten, že v setkání nám vždy stojí nějaká překážka, ať už fyzická že ten dotyčný bydlí velmi daleko či to, že je mi jen 15 let, a kdybych se sám sebral a řekl rodičům, že někam jdu, vyptávali by se a pokud bych jim řekl pravdu, nepustili by mně. A pokud by oni přijeli za mnou, bylo by to všem divné, navíc asi i znovu pro rodiče, když je to někdo koho znám jen z internetu, ale já vím, že je to fajn člověk... Jediná dohledná naděje do budoucna je, že teď vlastně budu vycházet 9. třídu, a poté půjdu na Střední školu do Plzně, kde bydlí a na stejnou školu i chodí, jeden z těch fajn lidí, mého věku. Možná je to také způsobeno tím, že pracují hormony, a já jsem v pubertě, takže mně to nutí, někoho si hledat, nebo je to tím, že jsme sexuálně neukojený, a ti lidé se mi klidně i sexuálně nabízely, protože třeba cítí to samé, nebo si tím už také prošly, ale spíše mi jde o ten pocit mít někoho u sebe... Navíc se mi v poslední době ani moc nedaří na co sáhnu, což můj pocit prázdnoty jen prohlubuje, prostě nevidím smysl života, a přežívám jen ze dne na den, s nadějí že se něco změní k lepšímu. Teď mně tak napadá, zda můj problém není spíše i trochu více sexuální než psychický, ale myslím si, že se to prolíná oboje dohromady, tak by mně zajímalo, zda je tohle normální, a zda se s tímhle dá něco dělat, pokud dáme stranou možnost, že se s tou dotyčnou osobou v nejbližší době setkám...? Předem děkuji za odpoveď.
Křišťálová Lupa 2014:
Mgr.Vrankova [Psycholog] Ako prvé Vám chcem povedať, že sa nemusíte báť - ste úplne normálny. Tým samozrejme Váš problém nechcem zľahčovať, ale Vy ste si na mnohé veci pekne sám odpovedal. V tomto vekovom období veľa problémov súvisí s hormonálnymi zmenami, ktoré sa v tele udievajú, človek sa musí s mnohými vysporiadavať, často ani nevie, čo sám chce, kým je. Na to budete postupne prichádzať a to sa nedá urýchliť žiadnym extra sposobom. Takže na 99 percent tieto Vaše pocity spontánne časom vymiznú, alebo sa zmenia. Čo možete urobiť teraz je - naozaj žiť zo dňa na deň. Nie v zmysle tej depresie, ale napríklad si ráno naplánovať, alebo premyslieť, čo by Vás v dni (samozrejme niečo reálne) mohlo potešiť a to si aj splňte. Možu to byť aj malé veci, drobnosti. Tiež može pomocť nejaká záľuba. Choďte bicyklovať, alebo si zacvičte - niečo, kde možete stretnúť nových ľudí. Čo sa týka sexuálnej stránky, možete si zatiaľ pomocť sám, tam sa to nedá moc urýchliť, žiadna iná rada ma nenapadá. Moc Vám držím palce, ale z toho, čo som prečítala verím, že Vy to zvládnete!