Agrese dítěte vůči matce i sobě
Dobrý den,
mám téměř 18 měsíční dceru, která se posledních pár měsíců chová zejména ke mě agresivně - kouše mě, škrábe a odstrkuje. Zpočátku mírně škrábala i kousala další členy rodiny, nicméně poslední dobou se vše stupňuje a obrací především na mě. Stává se to například v momentě, kdy jí něco zakážu, ale děje se to často i bezdůvodně (například dnes jsem ji držela v náručí, vše bylo v pořádku a i ona sama byla v klidu, a z ničeho nic mě silně kousla do rtu a škrábla do obličeje). Když se jí nepodaří ubližit mě, obyvkle to obrátí proti sobě a začne se kousat nebo škrábat do ručičky nebo nožičky. Zpočátku jsem si myslela, že se o nic vážného nejedná. Pak jsem se ale pro jistotu poradila s psychologem, který mi dal jistá doporučení, která ale nefungují (naopak se vše stupňuje a její agresivní chování sílí). Jsem z toho všeho už nešťastná a nevím, jaká by mohla být přičina a jakým způsobem její chování řešit, aby přestala ubližovat sobě i mě. Nevím, zda to s tím souvisí, ale v období těhotenství a po porodu jsem vlivem špatného chování ze stran jejího otce prožila spoustu stresu. Po porodu se její otec s námi příliš nestýkal a měli jsme mezi sebou různé rozepře, které i jako miminko musela určitým způsobem vnímat. Nyní se s ní otec denně vídá, prozatím je vše více méně v klidu a malá k němu velmi přilnula - když za ní přijde, o mě moc zájem nemá a vůči svému otci se takovým způsobem nechová (naopak zcela opačně - mazlí se s ním a je hodná). Poradíte mi prosím, o co by se mohlo jednat a jakým způsobem se mám pokusit vše vyřešit? Předem velmi děkuji.
Dobrý deň. Sú deti, ktoré sú agresívnejšie a okolo 18mesiacov je úplne bežné, že dieťa hryzie a bije, hádže hračky atď. To neznamená, že to tak treba nechať, ale patrí to akoby k vývojovému obdobiu. Dieťa totiž prekonáva veľké zmeny a s niektorými sa nevie dobre vyrovnať a tak sa snaží "vybiť" frustráciu a nepokoj, ktoré sa v ňom hromadia. Okolo 2rokov toto trošku môže pominúť a znovu sa to môže objaviť pri nástupe do škôlky. Určite nezhody v domácnosti neprospievajú a preto by mali platiť pravidlá, že pred dieťaťom sa nemáte hádať. A čo môžem poradiť, nikdy /aj keď budete mať iný názor/ nehovorte zle o otcovi dieťatka. Dieťa má mať pozitívny obraz o matke aj otcovi. Chápte Vaše dieťatko, že hryzením a bitím si púta na seba pozornosť, keď sa hnevá. Občas pomáha dieťa zobrať do vedľajšej izby a povedať, že sa má upokojiť a potom prísť. Určite dieťa neignorujte, láskavo a trpezlivo sa s ním rozprávajte. Hovorte, že Vás bolí ak Vás buchne a budete mať "bobčo" "modrinku". Skúste aj upriamiť pozornosť dieťatka inam, napr.povedzte, že "au, bolí ma to..., poď, ideme uvariť obedík"... Snažte sa dieťa čo najviac zamestnať, ale stereotypne: hranie s plastelínou, vonku zbierať kamienky do vedierka. Asi to bude znieť zvláštne, ale svoje dieťa ľúbte aj s tým, že občas neposlúcha a je "agresívne". Sama prídete na spôsob, ktorý zaberá, aj keď priznávam, že niekedy to je nesmierne náročné.
Komentáře uživatelů ...
Dobrý den, je tady několik způsobů které by mohly zabrat, avšak nevím, jestli vám je už nedal váš psycholog...1. Když bude na vás agresivní plácněte jí po ruce (avšak ne moc) a vysvětle te ji, že se to nedělá, vašim slovům sice moc nerozumí, ale tonu hlasu ano... 2. Pokud vás např. kousne, odneste jí do vedlejšího pokoje (předpokládám že chodit po 4 už umí) a nevšímejte si ji, dívejte se na televizi a nereagujte, snaží se na sebe připoutat osobnost, ovšem dávat pozor na to, aby si nějak vážně neublížila... a za 3. Pokud máte prostředky, tak ji při tom natočtě jak se chová a potom jí to video ukažte, ona sama nevidí co dělá.. a alternativní nějaké uklidňující byliny a udělat z nich čaj... V takovém věku léky nepřicházejí v úvahu... Každopádně držím palce a pokud budete mít čas tak se ozvěte jak to dopadlo, v tomto věku je si troufám říct "normální"...
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]