Vztah bez zamilovania
Dobry den,
zaujima ma nazor nezainteresovanej osoby. Mam 23r, kolega 32, ma o mna zaujem. Ja ho mam rada ako kolegu/kamarata aj ked sa nepozname prilis dlho, no nemilujem ho. Doteraz som vela vztahov nemala, fakt sialene zamilovana som bola iba raz, trvalo to zopar rokov, bolo to obojstranne a iba platonicke, nikdy sme sa teda nedali dokopy, nepadla ani len pusa. Sex som este nemala. Vobec nie som typ co by stym cakal az do svadby, len tie prve vztahy boli ked som bola este decko a nebola som pripravena, potom to platonicke zamilovanie pri ktorom nedoslo k nicomu. Po par rokoch zamilovanost pominula a ja som si uvedomila ze takeho chlapa by som v zivote nechcela proste sa mi zdal dokonaly iba kvoli tomu ze som bola uplne zaslepena laskou. Vtedy som si povedala ze uz nikdy nedovolim zvitazit srdcu a ozaj som sa odvtedy nezamilovala. Viac chlapcov o mna prejavilo zaujem,no kazdeho som odmietla lebo som sa nevedela/nechcela zamilovat, vzdy pracoval len rozum a ja som vzdy vedela ze takeho chlapa do buducna ked si budem chciet zalozit rodinu nehladam. Teraz po nejakom case zasa prejavil zaujem kolega, ako som pisala nemilujem ho, mam ho len rada, rozum mi ale zasa hovori ze ani s takym chlapom by som nechcela raz vychovavat deti. No zaroven som si uvedomila ze som mlada a vobec si neuzivam, rodinu si aj tak nechcem zakladat uz teraz. Ale obcas by som ozaj prijala aby niekto pri mne stal, taktiez by som prijala aj sex, samu ma to uz nebavi. Nie som vsak ani ten typ co by sa dokazal vyspat s niekym lenntak na diskoteke a nic o tom cloveku nevediet. A preto fakt zvazujem ci sa s nim s tym kolegom nedat dokopy, na jednej strane nechcem ranit jeho, na druhej uz ozaj by som prijala nejaky vztah. Samozrejme som si vzdy myslela ze prvy sex budem mat s niekym koho budem strasne milovat a on mna, ved to pozname. No na druhej strane som zamilovana bola ozaj iba raz a nakoniec to bol aj tak nie tennpravy. Som zufala, stale premyslam ci keby k tomu doslo s tym kolegom, s ktorym by som sice bola vo vztahu ale nemilovala ho ci by som si to nevycitala, na druhej strane ale uz citim ze to ozaj chcem a potrebujem a teraz aj tak neviem kedy stretnem toho praveho. Mozno zajtra, mozno o 10r a dovtedy ozaj nevydrzim.fakt neviem ci cakat dalej a dufat ze dokonaleho pre mna stretnem coskoro, alebo sa riadit 'instinktivne' a konecne skusit nieco nove
Mám skúsenosť, že tak ako sa nedá na povel "odľúbiť", nedá sa ani "zaľúbiť". A je síce pekné, že ste si povedali, že už sa nikdy nezaľúbite, no keď príde ten pravý moment, budete sa viac menej snažiť a láska poletí prúdom. Samozrejme definovať lásku je veľmi ťažké a ona sa v priebehu života aj mení. Kým raz je to romantické, inokedy vášnivé, niekedy kamarátske, ale stále sa bavíme o vzťahu dvoch ľudí, kt. sa majú radi. V minulosti tiež boli vzťahy,ktoré boli viac z rozumu ako z lásky a napriek tomu tie vzťahy vydržali až do smrti a to len preto, lebo boli založené na vzájomnom rešpektovaní sa a dôvere. Zvážte sama teda, či sex Vám stojí za to, aby ste sa pútali na človeka, ktorého neplánujete mať pri sebe v budúcnosti /aj keď stále sú to len plány, čo sa môžu zmeniť/. Na druhej strane pohlavný styk je cesta k potomkovi (občas aj chránený sex tak dopadne) a to by znamenalo komplet prevrat vo Vašich plánoch. Ale áno, zažiť pocit, že niekto pri Vás je, je ozaj príjemný. Len sa tak sama seba pýtam, že odhliadnuc od tohoto faktu, ako to budete riešiť, ak by ste sa náhodou rozišli z hľadiska práce?
Komentáře uživatelů ...
Myslím, že o zamilovanost tolik nejde, ta nakonec pomine. Ale partner Vás musí přitahovat, to asi být musí. Jsem docela skeptický, když některá si vezme partnera, který ji moc nepřitahuje, moc se nelíbí, ani není tak sympatický, ale je tu nějaký kalkul. Zkuste si třeba sepsat, co je pro Vás důležité a co ne. Ja píšete, tak problém bych neviděl že tu chybí zamilovanost, i když bych se ptal proč. Pokud ale byste s ním nechtěla vychovávat děti, tak to se mi jeví jako velký problém. Možná nejste ještě zcela zralá pro vážný vztah, o který, jak se zdá, Vám jde. Nevidím zásadní problém, že jste ve svém věku ještě neměla partnera, řekl bych, že to není zas tak neobvyklé, jen o tom se dnes zpravidla moc nemluví. Jestli si nejste u kolegy jistá, tak nenechte se nikam tlačit, nemusíte nic, co sama skutečně nechcete. Možná potřebujete víc času, prostě kolegu znát delší dobu, mít s ním kamarádský vztah. Během půl roku můžete buď zjistit, že by Vám vyhovat mohl. A nebo naopak si ujasníte, že jako partner by nebyl ten pravý. Klidně bych mu to natvrdo i řekl, že jste ještě mladá, hledáte, co vlastně chcete. Pokud bude o Vás skutečně stát, tak bez problémů počká. Asi lidsky ještě zcela zralá nejste, na druhou stranu to nemusí být důvod proto nemít vztah a nemít třeba i rodinu. Z lékaského pohledu jste zřejmě v ideálním věku, kdy mít první dítě. Takže Vám přeji klidné rozhodování a to, abyste si nakonec vybrala partnera, s kterým budete spokojená.
Vy ste ma asi nepochopili...prave to tu riesim, ze s takym chlapom by som nechcela vychovavat svoje deti a byt s nim az do smrti. Lenze ja si este ani neplanujem zalozit rodinu, to az po 30tke. Ale dovtedy mam este kopec casu a to neznamena ze musim byt sama. Ved kopec ludi ma aj 5 partnerov nez najde toho praveho. A uz fakt potrebujem mat aj ja niekoho pri sebe, mat intimny zivot, chyba mi to. Tak preco by som aj ja nemohla mat vztah 'na teraz'? Ja som nikde netvrdila ze chcem mat za cely zivot len jedneho partnera a s nim uz navzdy ostat. Ja skor riesim ze ci to odomna nie je sebecke mu povedat ano, skusme to, ked viem ze rodinu by som s nim zalozit nechcela. A tiez niesom ziadna zlatokopka, ktora by kalkulovala, nie je bohaty, je to uplny, obycajny, jednoduchy muz. Fyzicky ma velmi nepritahujr, ale ani neodpudzuje. Nie som tip pre ktory by bol smerodajny vyzor, je pre mna dolezite aky je..a ako vravim, mam ho rada ako kamarata. A tiez mam obavy z toho ze ako kazde dievca som si vysnivala prist o panenstvo s niekym, do koho budem az 'po usi'. A mam strach z toho ze co ked takeho stretnem mesiac potom co som sa dala dokopy s kolegom a budem si trieskat hlavu o stenu ze ten mesiac som vydrzat mohla. No na druhej strane co ked toho vysnivaneho stretnem az o 3 roky? A dovtefy zasa cakat az nechcrem, tiez mam svoje 'chutky a potreby'
Ano, asi jsem Vás zcela nepochopil. Ale že nejste zlatokopka, to mi bylo zcela jasné, spíš mi přijdete jako hodně romantický typ. Pochopil jsem, že nechcete čekat do svatby. Ale spíš jsem to bral tak, že chcete navázat vztah s někým, s kým by bylo možné založit rodinu, vzít se ap. Znám víc případů, lidi spolu chodili, mnohdy dívce bylo třeba 16, 17, leta spolu žili a vzali se až po letech. Některé takové dvojice se třeba rozešly, ale i tady byla vyhlídka, že se jednou vezmou, pokud se nerozejdou. Naproti tomu jsou vztahy, které v extrémní podobě jsou čistě o sexu. Dva se spolu schází čistě na sex, neplánují, že by spolu začli chodit a nebo založit rodinu. I tady se někdy stane, že se ti dva do sebe zamilují. Přijde mi, že Vy byste takovýto vztah nechtěla. Myslím, že Vám by bylo bližší začít s někým chodit, kdo by jednou mohl být manžel a otec Vašich dětí. Ne že nutně to chození musí k tomu dojít, ale jiná věc je od začátku mít vztah, kde se zcela určitě s tím člověkem rozejdu, protože z nějakých důvodů by na určité věci nevyhovoval. Asi máte zájemců dost, neradil bych Vám jít do vztahu, který by Vás mrzel, pokud by za měsíc objevil muž Vašich snů. Za měsíc se takový asi neobjeví, ale objevit se může za pár měsíců, za půl roku, do roka. Já tím kalkulem myslel právě tohle, jestli vzít partnera, který není špatný, ale moc nepřitahuje, je to spíš kamarád. A nebo jestli si počkat na toho pravého. Znám i manžele, kde si žena vzala muže, který rozhodně nebyl muž jejích snů. Přitom to je člověk, co má vš, vydělává veliké peníze, ale ona obdivuje jiný typ mužů. Blbé je, že ona mu to dává najevo, že si ho zas tak moc neváží. Nerozešli se, mají děti starší než Vy, už mají i malá vnoučata. Ale ten vztah není šťastný. Nebyl šťastný hned od začátku. Obávám se, že by ten muž poznal, že rozhodně není mužem Vašich snů. Tohle by pro něj asi bylo horší. To, že byste se po čase rozešli, v tom zas takový rozdíl nevidím. Samozřejmě, pokud máte pocit, že potřebujete muže na sex, tak to lze zkusit. Je otázka, jak by Vám takový sex vyhovoval. Dost mladých dívek to prožívá, že sex se jim líbí, líbí se jim blízkost těla muže, objímání. Orgasmus ale nemají, ten si musí zajistit masturbací. Takhle to mnohdy prožívají i ženy zralejšího věku. Potíž asi je, když ten muž pro Vás není přitažlivý, tak ten sex Vás nemusí vůbec bavit. Tady nedokážu říct, jak by Vám to v tomto případě s tím mužem vyhovovalo. Jinak samozřejmě, berte mé úvahy jen jako laické rady či komentáře, navíc z pohledu muže. Ženy některé věci vnímají jinak a zcela vcítit do toho se nedokážu. Počkejte si na odbornou odpověď, i když to rozhodnutí bude asi stejně na Vás.
Já si teda myslím, že to že nejste do kolegy zamilovaná je úplně normální. Lidí, kteří spolu začnou chodit a již jsou do sebe zamilovaní je pomálu. Zamilovanost aby vznikla často potřebuje čas. Poznat druhého člověka jaký je a jak nám vyhovuje nebo nevyhovuje. Potom můžou začít pracovat hormony a může přijít zamilovanost. Ale po jak dlouhé době přijde nikdo neví. Já třeba byla s přítelem půl roku něž jsem se do něj opravdu zamilovala. Prostě nám spolu bylo dobře, trávili jsme spolu volný čas a postupem času se vztah prohloubil. A dnes jsme spolu přes 5 let :) Kdybych to již tenkrát vzdala na začátku, přišla bych o výborného chlapa. Proto doporučuju dát vztahu šanci, poznejte více kolegu, zkuste spolu něco podnikat a pokud vám bude s ním dobře tak uvidíte zda to přeroste ve vztah a nebo zůstanete přáteli na tom přece není nic špatného :)
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]