60143 Andaaaaa - 22. 9. 2015 14:05:57

Panika/fobie

Hezký den,
v poslední době (cca 2 roky) trpím nějakou formou fobie či jak to nazvat.
Abych byla přesnější - když jsem na nějakém místě, kde jsem nervózní (zubař, kadeřník, doktor, pohovor...), tak se mi buď udělá zle a začnu natahovat, nebo se mi prostě začne točit hlava a mám pocit, že se každou chvíli pozvracím. Nejraději bych chtěla prostě utéct. Naposledy se mi to stalo v jeskyni, když jsme se dostali hlouběji do podzemí - začala na mě jít panika a chtěla jsem utéct, naštěstí jsem se silou vůle donutila dýchat a přešlo to, nicméně celou prohlídku jsem byla ve stresu,aby to zase nepřišlo. Přitom do jeskyní jsem chodila vždy ráda. Nebo jsem na schůzce, a opět se mi začne točit hlava a nejraději bych utekla... Přitom když jsem na tom stejném místě, ale z jiného důvodu (u zubaře pouze pro papíry, u kadeřníka jen na domluvu schůzky, u doktora s babičkou...), tak jsem v pohodě a tento problém nemám.
Přemýšlím již dlouho a velmi intenzivně, čím to může být, co toto spustilo. Nepřišla jsem na nic, jen si vzpomínám, že asi před těma dvěma lety u zubaře mi sestřička dala trubičku a zřejmě se nějak špatně dotkla krku a začalo mě natahovat. Takto to bohužel pokračovalo celé ošetření a já vyšla úplně vyčerpaná. Nicméně v poslední době jsem byla několikrát u zubního a nestalo se mi to ani jednou, přesto před každou návštěvou jsem šíleně ve stresu a myslím na to v podstatě denně, jen co odejdu z předešlé návštěvy. Zubní o tom ví a snaží se mi pomoci, nicméně nic nezabírá, vždy tam ležím, dlaně ledové a mokré a srdce mi tluče jak o závod. Avšak toto bylo fyzického původu a má iracionální fobie je evidentně původu psychického.
Co jsem tak vysledovala, tak se domnívám, že se to stává tehdy, kdy mám pocit, že nemůžu svobodně vstát a odejít. U kadeřníka sedím, je mi to velmi příjemné, přesto mám v sobě pořád onu paniku a v podstatě celou dobu myslím, co si asi pán řekne, když mu sdělím, že se mi udělalo zle a potřebuji na záchod, nebo když prostě uteču.
Jen pro upřesnění dodávám, že je mi 28 let a pracuji jako učitelka (opět další handicap - když mi má přijít do hodiny inspekce či ředitel, je mi zle. Což je asi normální, nicméně když jdu po chodbě a natahuji, tak to opravdu není nic normálního).
Zkoušela jsem nejrůznější věci - logicky si uvědomit, že se mi nic nestane, že v podstatě můžu odejít, za každou takovou návštěvu se odměnit... Nic však nezabíralo. Uvažovala jsem už i nad nějakými léky, které by pomohly a zklidnily mě, ale zase nechci býti závislá.
Tato moje fobie/panika (nevím jak to nazvat) mi dost ztrpčuje normální život. Proto budu nesmírně šťastná a vděčná za něco, co mi pomůže.
Mockrát Vám děkuji za Váš čas,
Janotková

PhDr.Ondrejkova PhDr.Ondrejkova [Psycholog] - Dobrý deň Andaaaaa. Občas sa stane, že človek nadmerne pociťuje stres a je to až také, že mu je na zvracanie. Racionalizácia je veľmi dobrý spôsob, ako sa ukľudniť, ale je nutné uvedomovať si aj to, čoho sa bojíte. Môžete sa posilňovať a hovoriť si, že nič sa Vám nestane, ale môžete sa aj sama seba spýtať: čoho sa bojíš? Píšte si otázky na papier a rovno si k nim napíšte aj odpovede. Pociťovať stres, že idete k zubárovi je normálne, ale nemalo by Vám to brániť k zubárovi ísť. Zásada aj je, že sa nevyhýbajte veciam, ktoré sú Vám nepríjemné, ale vždy si rozoberte čo sa deje. Ak sa posilňujete, tak skúste pozitívne formulovať: "zvládneš to, aj minule ti bolo zle a nakoniec to nebolo také ako si si predstavovala." A tiež, často sa stáva, že ľudia sa boja vecí, ktoré sa ešte ani nestali. Skúste si viac uvedomovať, čo je "tu a teraz", nie čo bude. Ak by ste si sama s týmto problémom nevedeli pomôcť, odporúčam vyhľadať psychoterapeuta.

Komentáře uživatelů ...

Operace neproběhla úspěšně.

Healthy & Rich, s.r.o. © 2019 (3.0.6305.15317)