62376
27. 7. 2018 5:18:03
Môj 9 ročný vnuk vedome zadržiava stolicu
Dobrý deň,
môj 9 ročný vnuk vedome zadržiava stolicu, nejde hneď, potom ma samozrejme dosť špinavé slipy. Keď mu poviem aby išiel na wc - cítim vetry, tak bude tvrdiť, že mu netreba. Je jedno či je to doma alebo u mňa, či inde. Inak je veľmi rozumný, v škole výborný, hrá hokej. S jedlom nemá problém, je všetko. Ďakujem za odpoveď.
Anna.
MUDr.Bouskova [Vnitřní lékařství]
Dobrý den, paní Anno,
rozumím tomu, proč Vás to trápí. Ujišťuji Vás, že Váš vnuk není jediný, který tímto problémem trpí. Zadržování stolice se může vyskytnout u dětí (častěji u chlapců) z mnoha různých důvodů, některé jsou zdravotní, některé psychické. Leckdy to, že se na potíž upozorňuje, celou potíž situaci zhoršuje. Je potřeba zjistit, jak moc vědomé zadržování stolice ve skutečnosti je a proč to Váš vnuk dělá.
Nejčastější příčinou zadržování stolice u dětí je to, že trpí zácpou. I když Váš vnuk občas jde na velkou, může mít zácpu. V devíti letech nemusí být schopen s Vámi svoje trávení a vyprazdňování probrat, takže na to nemusíte přijít. Příčinou může být pomalejší trávení, pomalejší pohyb střev, stolice je potom objemná a někdy se těžko či bolestivě vyprazdňuje. V takovou chvíli raději dítě odkládá vykonání potřeby, což samozřejmě stav zhoršuje. Ušpinění, co potom je vidět na spodním prádle, je důsledek toho, že konečník bývá přeplněný a malé množství stolice obtéká. Pro dítě (i pro dospělého) je to velice stresující a může mít obavy, strach, smutek, stud a celou škálu dalších pocitů.
Někdy je zácpa a následné zadržování stolice podmíněná malou fyzickou aktivitou a nevhodným stravováním (sladkosti, konzervanty, fast food, příliš slaných jídel, nedostatek tekutin a vlákniny atd.). Pohybu má vnuk asi dostatek vzhledem k hokeji, ale na jídelníček můžete dohlédnout.
Někdy je příčinou problémů s vyprazdňováním boj mezi rodiči (prarodiči také) o nadvládu nad dětským tělem. Stolice, vyprazdňování a s tím související procesy mají být jen a jen Vašeho vnuka a jsou záležitostí jeho těla. Když se mu chce jít, tak jde, když neche, tak nejde. Když ho budete přesvědčovat či nutit, nepomůžete mu, spíše v tomto předpubertálním období bude bojovat a na toaletu nepůjde. Určitě jej nenuťte a za žádných! okolností nekomentujte, netrestejte ani nezesměšňujte to, že má občas ušpiněné prádlo. To by celou věc ještě ztížilo, cítil by se trapně a poníženě a už by se Vám nesvěřil. Zkuste zjistit, zda s tím nemá potíže ve škole či na hokeji a případně mu přibalte náhradní spodní prádlo a sáček na ušpiněné.
V neposlední řadě je možné, že má vnuk zdravotní problémy, které mohou vést ke zhoršení vyprazdňování a opožděnému pocitu, že se potřebuje vyprázdnit. Tedy například odcházejí větry, ale chlapec nepociťuje potřebu dojít si na velkou. Nemusí to být tak, že to vědomě odkládá, jen že to nevnímá jako urgentní. Může jít například o projev problémů se štítnou žlázou, cukrovky, zánětlivého onemocnění střeva., potravinové nesnášenlivosti či alergie. To musí být brzy objasněné, aby se předešlo dalším komplikacím a zhoršení, případně aby se začalo léčit.
Protože se bez lékařského vyšetření nedá zjistit, jak tomu ve skutečnosti je, doporučuji co nejdříve vyšetření u dětského lékaře. Do doby, než si s vnukem popovídá v soukromí jeho lékař či lékařka, to doma moc neřešte. U lékaře se třeba víc svěří. Budou potřeba laboratorní testy na funkci vnitřních orgánů jako štítné žlázy, jater, slinivky, štítné žlázy, ukazatele zánětu, alergií, lékař vnuka pošle na rentgen a ultrazvuk břicha. Doporučuji také vyšetření na dětské gastroenterologii (například v pražském Motole).
Když se vyloučí fyzické příčiny, pak by bylo dobré obejdnat vnuka k psychologovi alespoň na jedno dvě popovídání, aby se odhalilo, zda příčinou jeho chování není nějaký stres v rodině, ve sportovním či školním kolektivu. Až budete vědět, co za potížemi stojí, rodiče i Vy si s vnukem o jeho trablích popovídejte, vysvětlete mu, proč Vás to trápilo, vysvětlete mu, že je Vám líto, že jste na něj naléhali, nutili ho, příliš věc řešili (podle toho, co se Vás týká). Domluvte se na tom, co je cíl – tedy pravidelná bezbolestná stolice tehdy, kdy vnuk bude potřebovat. Tomu se přizpůsobí jídelníček a režim. Je ale třeba, aby to vnuk chápal, nevnímal jako nátlak a věděl, že to záleží na něm, a že Vy mu pomůžete.
Zatím doporučuji, aby vnuk jedl pravidelně malé porce 5-6x denně, nejedl sladkosti, čokoládu, fast food, konzervovaná jídla a polotovary, nekysané mléčné výrobky. Neměl by pít nic s kofeinem a s bublinkami. Ubrala bych na uzeninách a červeném mase, těžkých obtížně stravitelných jídlech s omáčkami, smatanou apod..
Je třeba přidat vlákninu jako ovoce, zeleninu, kompoty, ovocné šťávy. Měl by pít kolem dvou litrů tekutin, nejlépe vody. I kdybyste doma přišli na to, že má vnuk zácpu, nepodávejte projímadla ani podobné přípravky bez vyšetření u lékaře!
Na stolici by si vnuk měl zkoušet zajít nejlépe ráno po jídle, aby se využilo přirozeného reflexu. Nestresujte kolem toho, ať posedí třeba deset minut a když se nepovede, tak nevadí, zkusí se to zítra. Pozitivní motivace pomáhá lépe než strašení, ztrapňování, vyhrožování, takže když se povede, můžete pochválit, odměnit apod.. Poradí Vám psycholog.
Držím Vám a zejména pak Vašemu vnukovi palce, aby se brzy zjistilo, v čem je problém, aby se mohl začít cítit lépe.
S pozdravem MUDr. Soňa Boušková
rozumím tomu, proč Vás to trápí. Ujišťuji Vás, že Váš vnuk není jediný, který tímto problémem trpí. Zadržování stolice se může vyskytnout u dětí (častěji u chlapců) z mnoha různých důvodů, některé jsou zdravotní, některé psychické. Leckdy to, že se na potíž upozorňuje, celou potíž situaci zhoršuje. Je potřeba zjistit, jak moc vědomé zadržování stolice ve skutečnosti je a proč to Váš vnuk dělá.
Nejčastější příčinou zadržování stolice u dětí je to, že trpí zácpou. I když Váš vnuk občas jde na velkou, může mít zácpu. V devíti letech nemusí být schopen s Vámi svoje trávení a vyprazdňování probrat, takže na to nemusíte přijít. Příčinou může být pomalejší trávení, pomalejší pohyb střev, stolice je potom objemná a někdy se těžko či bolestivě vyprazdňuje. V takovou chvíli raději dítě odkládá vykonání potřeby, což samozřejmě stav zhoršuje. Ušpinění, co potom je vidět na spodním prádle, je důsledek toho, že konečník bývá přeplněný a malé množství stolice obtéká. Pro dítě (i pro dospělého) je to velice stresující a může mít obavy, strach, smutek, stud a celou škálu dalších pocitů.
Někdy je zácpa a následné zadržování stolice podmíněná malou fyzickou aktivitou a nevhodným stravováním (sladkosti, konzervanty, fast food, příliš slaných jídel, nedostatek tekutin a vlákniny atd.). Pohybu má vnuk asi dostatek vzhledem k hokeji, ale na jídelníček můžete dohlédnout.
Někdy je příčinou problémů s vyprazdňováním boj mezi rodiči (prarodiči také) o nadvládu nad dětským tělem. Stolice, vyprazdňování a s tím související procesy mají být jen a jen Vašeho vnuka a jsou záležitostí jeho těla. Když se mu chce jít, tak jde, když neche, tak nejde. Když ho budete přesvědčovat či nutit, nepomůžete mu, spíše v tomto předpubertálním období bude bojovat a na toaletu nepůjde. Určitě jej nenuťte a za žádných! okolností nekomentujte, netrestejte ani nezesměšňujte to, že má občas ušpiněné prádlo. To by celou věc ještě ztížilo, cítil by se trapně a poníženě a už by se Vám nesvěřil. Zkuste zjistit, zda s tím nemá potíže ve škole či na hokeji a případně mu přibalte náhradní spodní prádlo a sáček na ušpiněné.
V neposlední řadě je možné, že má vnuk zdravotní problémy, které mohou vést ke zhoršení vyprazdňování a opožděnému pocitu, že se potřebuje vyprázdnit. Tedy například odcházejí větry, ale chlapec nepociťuje potřebu dojít si na velkou. Nemusí to být tak, že to vědomě odkládá, jen že to nevnímá jako urgentní. Může jít například o projev problémů se štítnou žlázou, cukrovky, zánětlivého onemocnění střeva., potravinové nesnášenlivosti či alergie. To musí být brzy objasněné, aby se předešlo dalším komplikacím a zhoršení, případně aby se začalo léčit.
Protože se bez lékařského vyšetření nedá zjistit, jak tomu ve skutečnosti je, doporučuji co nejdříve vyšetření u dětského lékaře. Do doby, než si s vnukem popovídá v soukromí jeho lékař či lékařka, to doma moc neřešte. U lékaře se třeba víc svěří. Budou potřeba laboratorní testy na funkci vnitřních orgánů jako štítné žlázy, jater, slinivky, štítné žlázy, ukazatele zánětu, alergií, lékař vnuka pošle na rentgen a ultrazvuk břicha. Doporučuji také vyšetření na dětské gastroenterologii (například v pražském Motole).
Když se vyloučí fyzické příčiny, pak by bylo dobré obejdnat vnuka k psychologovi alespoň na jedno dvě popovídání, aby se odhalilo, zda příčinou jeho chování není nějaký stres v rodině, ve sportovním či školním kolektivu. Až budete vědět, co za potížemi stojí, rodiče i Vy si s vnukem o jeho trablích popovídejte, vysvětlete mu, proč Vás to trápilo, vysvětlete mu, že je Vám líto, že jste na něj naléhali, nutili ho, příliš věc řešili (podle toho, co se Vás týká). Domluvte se na tom, co je cíl – tedy pravidelná bezbolestná stolice tehdy, kdy vnuk bude potřebovat. Tomu se přizpůsobí jídelníček a režim. Je ale třeba, aby to vnuk chápal, nevnímal jako nátlak a věděl, že to záleží na něm, a že Vy mu pomůžete.
Zatím doporučuji, aby vnuk jedl pravidelně malé porce 5-6x denně, nejedl sladkosti, čokoládu, fast food, konzervovaná jídla a polotovary, nekysané mléčné výrobky. Neměl by pít nic s kofeinem a s bublinkami. Ubrala bych na uzeninách a červeném mase, těžkých obtížně stravitelných jídlech s omáčkami, smatanou apod..
Je třeba přidat vlákninu jako ovoce, zeleninu, kompoty, ovocné šťávy. Měl by pít kolem dvou litrů tekutin, nejlépe vody. I kdybyste doma přišli na to, že má vnuk zácpu, nepodávejte projímadla ani podobné přípravky bez vyšetření u lékaře!
Na stolici by si vnuk měl zkoušet zajít nejlépe ráno po jídle, aby se využilo přirozeného reflexu. Nestresujte kolem toho, ať posedí třeba deset minut a když se nepovede, tak nevadí, zkusí se to zítra. Pozitivní motivace pomáhá lépe než strašení, ztrapňování, vyhrožování, takže když se povede, můžete pochválit, odměnit apod.. Poradí Vám psycholog.
Držím Vám a zejména pak Vašemu vnukovi palce, aby se brzy zjistilo, v čem je problém, aby se mohl začít cítit lépe.
S pozdravem MUDr. Soňa Boušková